JIRI CERNICKY

Born 1966 in Usti nad Labem, Czech Republic, lives in Prague

Education

1993 - 1997 Academy of Fine Arts, Prague

1990 - 1993 Academy of Applied Arts, Prague

Awards

1998 The Jindrich Chalupecky Prize, Prague

1996 The Soros Prize

2007 48th October Salon award, Beograd

Solo Exhibitions

2008

ABS video, SPACE gallery, Cleveland, USA

„Stejně nikdy neuděláš ty nejlepší věci", Galerie E. Filly, Ustí nad labem

2007

ABS video, Futura Gallery, Prague

You, With Tereza Severova, Artsdepot Gallery, London, UK

ABS video, Galleria Traghetto,Venezia, Italy

ABS video, Gallery Šternberg, Šternberg

ABS video, Gallery Brno, Brno

2006

Bindings, Galerie die Aktualität des Schönen..., Liberec

Pincushions, Galerie Steinek, Wien, Austria

 

2005

ABS Story, JIRI SVESTKA GALLERY, Prague

The Gagarin Thing, Vivid Centre for Media Arts, Birmingham, UK

2003

Spirit of the East on the West, Exhibition Hall Sokolska, Ostrava


2002

Brand New Rubbish, JIRI SVESTKA GALLERY, Prague

Bin Laden´s Lamp, Noname Gallery, Rotterdam, Nederland

Au-Pair Medusa´s Room, Lara Vincy Gallery, Paris, France

2001

META Pop, M. Kraljevic Gallery, Zagreb, Croatia

Hard Pop Expo, mama Gallery, Rotterdam, Nederland

2000

Czech Front Gallery, Los Angeles, USA

The Luxury Of Grief, POST Gallery, Los Angeles (catalogue), USA

Bin Ladin´s Lamp, Vaclav Spala Gallery, Prague

1999

BA ROCK, Alergik, City Gallery Prague (catalogue)

1998

Gentleman´s Room, Polish Sculpture Centre, Oronsko, Poland

Akademie der Künste, Berlin, Germany

1996

St. Game, Usti nad Labem (catalogue)

The Art, Pecka Gallery, Prague

 

1992

Exhibition, Mala Gallery, Liberec (with P. Kopriva)

1991

Open Border of the Flat, Usti nad Labem (with P. Kopriva)


Selected Group Exhibitions

2008

Reflecting Words, Museum of Czech Literature, Prague

Ultra, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha

Performance - Nobody Redible, Zen Buddhist Temple in Changchun, China

Social Dialogue, Motorenhalle, Dresden, Germany

Place in heart, Arsenal Gallery in Bialystok, Poland

Land of Human Rings, Galerie Rotor, Graz, Austria

Under the Circumstanse, Aboa Vetus - Ars Nova Museum, Turku, Finland

Central Europe Revisited, Esterhazy Castle, Eisenstadt, Austria

A portrait by Kate Jane, Hotel Mariakapel, Horn, Nederland

Meditations Biennale, Poznan, Poland

Loophole to the Universe, Divus Unit 30 London, UK

2007

Art - Crtiticism, ICA - D, Dunaújváros, Hungary

Demolition, The Israeli Center for Digital Art - Holan, Israel

Micro-Narratives, 48th October Salon 50 Godina, Kulturní Centar Beograda, Serbia

Fragment.cz, Castello Di Rivara, Italy

Close Encounters of the Third Kind, Urania National Movie Theatre Budapest, Budapest, Hungary

Cross domestic Product, City Gallery Prague.

Form Follows... Risk, Futura gallery Prague, National gallery Bratislava. Slovakia

2006

Frisbee, Exhibition Hall Sokolska, Ostrava

Hotel Chalupecký, Motorenhalle, Dresden, Germany

Apres Dada?, Lara Vincy Gallery, Paris, France

Shadows of Humour, Galeria Bielska BWA, Bielsko Biala, Poland

Giardino - Places for Small Stories, PAN, Palazzo delle Arti di Napoli, Naples, Italy

Hot/Cold? - Summer Loving, The Zacheta National Gallery of Art, Warsaw, Poland

Selection of photographic works from the project euroPART / 25peaces, Momentum, Wien, Austria

Shadows of Humour - Galerie Avantgarde, Wroclaw, Poland

Zyklus 1.0 Tschechien - Ferne Nähen, Stift Lilienfeld, Austria

euroPART / 25peaces - contemporary art from Europe, on "Rolling Boards" in Wien and Salzburg; Galerie Momentum, Wien, Austria

2005

Cultural Domesticacion Instinctual Desire, The Centre for Visual Art, The University of Toledo, USA

Czech Photography of the 20th Century, City Gallery Prague

Prague Biennale 2: Expanded Painting, International Contemporary

Art, Karlin Hall, Prague

Nature´s Mirror, Otowa, Tokyo, Japan

Domicile, Musée d´Art Moderne de Saint Etienne, France

The Giving Person, Palazzo delle Arti Napoli, Naples, Italy

2004

I Grandi Magazzini dell ´Arte, Palazzo delle Papesse Centro Arte Contemporanea, Siena, Italy

E.U. Positive, Akademie Der Künste, Berlin, Germany

Dialogue Los Angeles / Prague, Barnsdall Municipal Art Gallery, Los Angeles, USA

Turning the Page, KOGART, Budapest, Hungary

Passage d´Europe, Musée d´Art Moderne de Saint Etienne, France

Suit Yourself!, Museum for Communication, The Hague, Nederland

2003

Balkan Konsulat, Rotor (Asociation for Contemporary Art), Graz, Austria

Aus Liebe - Die Generation der neuziger Jahre aus Prag, Landesmuseum Bonn, Galerie der Stadt Remscheid, Germany

Prague Biennale, National Gallery - Veletrzni Palace, Prague

Elektrobot, Home Gallery, Prague

Exhibition on the Body of Nehad Bogdanovic, Man Gallery, Serbia

2002 Centrum Beeldende Kunst, Rotterdam, Nederland

Corps et traces, Musée des Beaux-Art de Nancy (catalogue), France

40 Jahre: Fluxus und die Folgen, Kunstsommer Wiesbaden,

Karstadt (Technikhaus), Wiesbaden (catalogue), Germany

Art Dans la Ville, Hotel Colcombet, Ville de Saint-Etienne (catalogue), France

Werkstatt Junge Akademie, Akademie der Künste Berlin, Germany

2001

A Sense of Wellbeing, Palace of the Imperial Thermal Baths, Karlovy Vary

Triennial of Small Scale Sculpture, Fellbach (catalogue), Germany

Youth Salon, Zagreb Fair Building, Zagreb (catalogue), Croatia

2000

East of Eden, Wyspa Gallery, Gdansk, Poland

Actual Infinity, City Gallery Prague

Bohemian Birds - Positions of Czech Contemporary Art, Kunst Haus

Dresden (catalogue), Germany

Story, Rock Club Roxy, Prague

The End of The World, National Gallery, Prague (catalogue)

Place and Between, Bergen, Norway

All You Need is Love, The Center of Polish Art, Spa Gdansk, Poland

1999

After the Wall, Moderna Museet, Stockholm, Ludwig Museum, Sweden

Budapest, Hamburger Bahnhof, Berlin (catalogue), Germany

Against All - The Chalupecky Award Winners, Central Exhibition Hall

Manege, Moscow, Russia

Czech Landscape, Kunsthalle Karlsruhe, Germany

Flirting with the Foreigners, Czech Centre, London, UK

Fauna, The Zacheta Gallery of Contemporary Art, Warsaw, Poland

Rondo, The Ludwig Museum Budapest (catalogue), Hungary

1998

Developed, Czech Centre, Berlin, Germany

Czech Landscape, Museum of Contemporary Art, Altkirch, France

1997

Born ‘68, Czech Centre, Berlin, Germany

1996

Dawn of the Magicians, National Gallery, Prague

Respekt, Richter's Villa, Prague

1995

Crossing of Meridians, Monastery in Plasy

Test Run, Exhibition Hall Manes, Prague

1994

Students of the Art Schools of Prague, Kunstmuseum, Düsseldorf, Germany

1993

Landscape, City Gallery Prague

1991

Biennial of Art Colleges, Barcelona, Spain

Selected Public Collections

National Gallery, Prague

City Gallery Prague

Museum of Contemporary Art, Miami

Vienna museum of Applied Arts

Museum of contemporary Art, St.Etienne

Selected Private Collections

Adam Rychard, Prague

Pavel Kneppo, Prague

Thomas Day Newbold, Prague, Washington

Bert-Jan van Egteren, Amsterdam

Santiago Eder, Amsterdam

Kenneth L. Freed, Boston

Habib Kheradyar, Los Angeles

Jürgen Flaskamp

Jerry Speyer, New York

 

Jiri Cernicky is represented by the JIRI SVESTKA GALLERY

www.jirisvestka.com

Názory

Prosinec 2008

Proč podporuji vítězný projekt na Národní knihovnu od Future Systems?

Podporuju ho proto, že jako umělec jsem přesvědčen o jeho mimořádných kvalitách a uměleckých hodnotách. Některé z nich bych tu rád alespoň v krátkosti nastínil. Můj pohled je samozřejmě ovlivněn mou profesí. Architektura je spolu s malbou a sochařstvím jeden ze tří hlavních pilířů výtvarného umění, a tak je to myslím pochopitelné. Nebudu se tedy zabývat technickými, konstrukčními ani ekonomickými aspekty.

Návrh od Future System se mi jeví pro oblast Letné jako ideální z mnoha důvodů. Záměrně píši o Letné, protože každá architektura by měla vyrůstat z konkrétního místa a u tohoto projektu tomu samozřejmě není jinak. Budova nové národní knihovny je takřka „dokonalým dílem našeho nejlepšího architekta" ( jsem si vědom relativity tohoto výroku). Proč je taková?

Budova v sobě propojuje velmi náročná zadáni. Ta, která byla nárokována v rámci mezinárodní architektonické soutěže ale také ta, která si pro sebe stanovili autoři projektu. Tato zadání se nám mohou jevit jako takřka protichůdná. Například - budova musí být velmi rozměrná co do kapacity, aby se v ní dalo archivovat obrovské množství knih, ale na druhou stranu nesmí svým objemem narušit podobu historického jádra města, přitom navíc nesmí být fádní, průměrná, zástupná a nudná. Naopak, měla by být slavnostní, elegantní, reprezentativní a hlavně by bylo dobré kdyby měla takové umělecké kvality, aby si ji mohli lidé zamilovat. V ideálním případě by měla personifikovat genia loci Prahy. Toto vše návrh FS splňuje, to je totiž jeho koncepcí.

Zadání jistě nelehké. O to těžší, že si autoři předsevzali, že by budova s takovými parametry mohla být také rozhlednou. Proč rozhlednou? Na první pohled se knihovna s rozhlednou zdá být nápad zbytečný až absurdní. Rozhledna v centru Prahy myslím nenabízí příliš velké šance na vítězství v soutěži. Ale je tomu právě naopak - je to velmi odvážné a chytré řešení, které přímo navazuje na historický, urbanistický kontext města. Je pochopením nejen urbanismu okolí budovy ale celé Prahy a dokonale její strukturu rozvádí. „Praha stověžatá" nemá věže pouze v kotlině, ale také na vyvýšeninách. Panorama města je charakteristické svými dominantami na kopcovitých horizontech. Jediné vyvýšenině, které dominanta schází je Letná. Kaplický to jako jediný pochopil a navrhl dominantu, která má ideální tvar. Protože má letenská vyvýšenina na svém „vrcholu" pláň, nenavrhl kvádr se stožárem či věží, který by byl násilný a tvrdý ale terénní vlnu ve tvaru kopce, tedy nejlogičtější a nejcitlivější dominantu pláně. Rozhledna je tedy spíše vyhlídkou na vrcholu kopce (podobně jako je tomu třeba u Milešovky). Toto jsou veliké přednosti tzv. organické architektury, absolutně se přizpůsobit svému okolí. (O Milešovce, Řípu ani Sněžce nemluvím náhodou, jsou to velmi typické horizonty pro českou krajinu). Tvar kopce je pro pláň ideálním, přirozeným tvarem. Je to tvar obtékavý a aerodynamický, je to první tvar vznikající z roviny. Je to tvar připomínající dunu, která byla inspirací pro vznik prvních staveb jako je iglů, teepee, až po neolitické královské hrobky, mastaby, pyramidy atd...

Návrh od FS nemá prosím tvar chobotnice (jakkoli se nebráním této již zlidovělé interpretaci). Jde o tvar archetypální, tedy takový, který umožňuje větší množství interpretací, avšak takových interpretací, které mají něco společného. Tím něčím je obsah sdělení, tedy to, co je skutečným zájmem uměleckého snažení. To něco má hlubší, individuální až intimní charakter. Je to velmi výmluvné tajemství. Interpretace nemohou být jakékoli, musí mít určitý směr a ten směr nám Kaplický dává. Pokusme se vydat tímto směrem a neuvidíme jen Milešovku, dunu, pyramidu, stan, tedy pouze formální atributy.

Já nevím jak vás, ale první co napadlo mě, když jsem uviděl návrh NK, byl ostrov uprostřed moře (pláně). Tedy místo klidu, kde můžete kdykoli zakotvit a najít to, co hledáte. To je metafora bezpečí, záchytného bodu uprostřed prázdnoty. Je to místo, kam bychom se rádi uchýlili, protože zde můžeme být nasyceni. Místo, kde bychom neradi byli sami, místo, odkud vyhlížíme pomoc a naději. Je to místo, kde se snažíme nalézt klid před bouří, kam prcháme, když je nám zle. Z vrcholu ostrova je nádherný výhled na moře, zvlášť s dobrou knížkou a šálkem kávy nebo čaje.

Já nevím, co vidíte vy, ale já vidím i oázu, kde se můžete schovat, když jste na konci svých sil po dlouhém vyčerpávajícím putování. Ostrůvek klidu v poušti, kde snad žije někdo, kdo vám pomůže, nebo kde je alespoň osvěžující pramen a stín chránící nás před spalujícím sluncem. Už když se k oáze blížíte, působí na vás jako fata morgana. Její matně zlatý povrh obrácený k obloze projektuje její atmosférické změny na vás. Bravo pane architekte!

Když jsme u té zlaté barvy, v podstatě ji nemám rád, prostě proto, že je to barva drahého kovu, a tak trochu pro vyvolené. Nemám rád snoby, jsem spíše sociálně cítící člověk. Avšak zde je to poprvé, kdy jsem zlatou barvou potěšen (je to velká odvaha ji použít, opravdu pana Kaplického obdivuji za jeho důslednou netendenčnost). Kde najdete v současné světové architektuře kvalitní paralelu? Kdo si dnes troufne udělat stavbu ze zlata? A na druhou stranu je ideálnější barva pro typ takto významné stavby pro Zlatou Prahu? Musím přiznat, že mě Kaplický dostal. Neudělal tendenční skleněnou, zrcadlovou, ocelovou, betonovou, cihlovou ani dřevěnou stavbu. Udělal něco extra. Nikdy předtím tuto barvu nepoužil. Použil ji pouze pro Prahu a to velmi chytře a promyšleně. Zlatá barva v tomto smyslu slova neoslavuje prosperitu nějaké firmy ani žádného jednotlivce, či nějaké skupiny lidí. Je výrazem víry a úcty v sílu ideje, která nás má povznést prostřednictvím vzdělání. Měla by nás povznést už pouze svou existencí, zkrátka aniž bychom knihovnu vůbec navštívili. Oslavuje tuto jednu z nejdůležitějších, i když efemérních entit, která nás může kultivovat k tomu, abychom byli civilizovanějšími a kulturnějšími. Bude to vznešená budova bez ozdob, patosu a přesvědčování.

Tato velice funkční a ekologická stavba není jen pouhou funkcí, ale je uměleckým dílem, které v nás bude vzbuzovat pozitivní emoce a úžas. Budeme se na ni chodit dívat bez důvodu, bez toho abychom ji chtěli pouze účelově využít. Budeme kolem rádi chodit na procházky. Věřím, že v den, kdy se knihovna zkolauduje, si Letnou bez ní už nebudeme umět představit. Už teď si získala sympatie 70% občanů Čech, jak vyplynulo ze statistických údajů z doby, kdy probíhala podpisová petiční kampaň.

Vnější podoba této stavby je v prvé řadě důsledkem funkcí budovy. Tvar oken je adekvátní celkovému tvaru stavby. Umožňuje variabilitu. S oválnými čí kruhovými okny je možné podle potřeby po povrchu jakkoli hýbat, aby byla zaručena přesná intenzita světla dopadajícího do vnitřních prostor budovy. Knihy je nutné před světlem chránit.

Pro interiér byl zvolen jemný odstín kardinálské fialové barvy, která je ve spektrálním kruhu přímo komplementární k barvě oranžovo-žluté - tedy zlaté, přičemž její symbolická hodnota je takřka totožná, navíc dodává vnitřním prostorám důležitou intimitu a pocit pohodlí.

Vnitřní struktura budovy je založena na gradaci. Podzemní část budovy je fundamentální. Tento bunkr chrání to nejcennější, co knihovna obsahuje - knihy. Směrem vzhůru se budova tématicky odlehčuje. V přízemí je obrovská prostora otevřená pro veřejnost. Je přímo propojená s ulicemi a chodníky v okolí, které do nitra budovy bez jakýchkoli bariér pronikají. To je velmi pozitivní aspekt. Budete moci projít budovou, aniž byste otevírali dveře. Plynule vejdete do pasáže s hlavní ulicí, která bude její horizontální páteří. Z této cesty bude možné dále vcházet do prostor, nabízejících nejrůznější kulturní služby. Je to prostor otevřený pro setkávání lidí. Bude to nejživější integrální prostor celé budovy.

V prostorách nad tímto polyprostorem se budou nacházet studovny - čítárny - prostory pro personál knihovny a tématicky nejlehčí, tedy oddechová zóna bude na samém vrcholu, kde bude kavárna s výhledem orientovaným na centrum Prahy. Obrovské okno, které bude k těmto účelům sloužit, však nebude jediným velkým otvorem do skořápky na vrcholu budovy. Tím druhým bude okno, jehož prostřednictvím bude seshora do budovy proudit světlo šachtou. Toto světlo bude spolu s výtahem tvořit vertikální osu budovy, která bude pronikat formálně i symbolicky do podzemního bunkru.

Toto jsou tedy alespoň ve zkratce důvody, proč mám rád tento projekt, nehledě na to, že si velmi vážím celého Kaplického díla a byl bych rád, kdyby podle mého názoru náš nejlepší a nejvěhlasnější architekt měl v Čechách alespoň jednu významnou stavbu. Bojím se, že nepodaří-li se nám jeho projekt prosadit, nic dalšího u nás už nevznikne a budeme si za to moci sami. Nedávno jsem do médií prohlásil, že Kaplický je největší architekt v našich dějinách. Namítali, že takovým výrokem urážím Petra Parléře. Petr Parléř byl průměrný evropský architekt. Chrám Svatého Víta nepatří k důležitým gotickým stavbám typu katedrál v Remeši, Chartres a jiných, kterých jsou po Evropě desítky. V knihách o evropských dějinách není zmiňována, i když tam najdete např. chrám Svatého Štěpána ve Vídni. Přesto Hradčany miluji, protože tvoří nádherný architektonický celek, jeden z nejkrásnějších na světě.

Panu Kaplickému se podařilo prosadit se v té nejtvrdší globální konkurenci podporované médii. Až dosud ještě nikdy v dějinách nebylo tak tvrdé konkurenční prostředí. Je to architekt, který celý svůj život pevně stojí na svých původních koncepcích. Nikomu se nepodbízí, je zásadový, a právě proto má tak málo realizací. O to však jsou jeho projekty výjimečnější a obdivuhodnější. Je vizionářem, který má ohromný vliv nejen na ostatní architekty, ale také na umělce a designéry. Je to jediný náš architekt, který opravdu staví po světě a jeho stavby jsou prezentovány na těch nejprestižnějších místech. Je respektován největšími žijícími architekty, od nichž mám dopisy na jeho podporu. Jsem přesvědčen o tom, že u nás není jediná autorita, která by jeho dílo mohla konstruktivně zpochybnit. Činí-li tak, je to úsměvné.

 

Jiří Černický

Únor 2008


Video na YouTube http://www.youtube.com/watch?v=tK_8sKYdzrM

 

zpět